bojovník

bojovník (Tschechisch)

Substantiv, m

Singular Plural
Nominativ bojovník bojovníci
Genitiv bojovníka bojovníků
Dativ bojovníkovi
bojovníku
bojovníkům
Akkusativ bojovníka bojovníky
Vokativ bojovníku bojovníci
Lokativ bojovníkovi
bojovníku
bojovnících
Instrumental bojovníkem bojovníky

Worttrennung:

bo·jov·ník

Aussprache:

IPA: [ˈbojovɲiːk]
Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Mensch, der kämpft; Kämpfer, Krieger

Beispiele:

[1] „Vzhledem k rozbahněnému dnu rybníka, se opancéřování bojovníci zabořili hluboko do bahna.“[1]
Im Hinblick auf den schlickrigen Grund des Teichs sanken die gepanzerten Kämpfer tief in den Schlamm ein.

Wortfamilie:

boj, bojový, bojovný, bojovat, bojovnice

Übersetzungen

Referenzen und weiterführende Informationen:
[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „bojovník“
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „bojovník“
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „bojovník“
[1] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „bojovník“

Quellen:

  1. ↑ Mladá fronta DNES vom 21. März 2020