авелъ

авелъ (Altkirchenslawisch)

Substantiv, m, Eigenname

Singular Dual Plural
Nominativ авелъ
—
—
Genitiv авела
—
—
Dativ авелоу
авелови
—
—
Akkusativ авела
—
—
Instrumental авеломь
—
—
Lokativ авелѣ
—
—
Vokativ авеле
—
—

Nebenformen:

авел҄ь

Worttrennung:

авелъ

Aussprache:

IPA: […]
Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] männlicher Name; Abel

Beispiele:

[1] „да придетъ на вꙑ въсѣка кръвъ праведника проливаема на земл҄ѭ отъ кръве авела праведънаго до кръве захариѧ“ (Mt 23,35)[1]

Übersetzungen

Referenzen und weiterführende Informationen:
[1] Slovník nejstarších staroslověnských památek: „авелъ“
[1] Elektronický slovník jazyka staroslověnského: „авелъ“
[1] Josef Kurz: Slovník jazyka staroslověnského. Lexicon linguae palaeoslovenicae. Band 1 (а – аще), Nakladatelství Československé Akademie Věd, Prag 1958, Seite 4.

Quellen:

  1. ↑ Vatroslav Jagić (Herausgeber): Quattuor evangeliorum Codex glagoliticus olim Zographensis nunc Petropolitanus. Characteribus cyrillicis transcriptum notis criticis prologomenis appendicibus auctum. Weidmannsche Buchhandlung, Berlin 1879 (Internet Archive), Seite 34.