авель

авель (Altkirchenslawisch)

Substantiv, m, Eigenname

Singular Dual Plural
Nominativ авел҄ь
—
—
Genitiv авелꙗ
авел҄ѣ
—
—
Dativ авел҄еви
авелю
—
—
Akkusativ авелꙗ
—
—
Instrumental авел҄емь
—
—
Lokativ авели
—
—
Vokativ авелю
—
—

Nebenformen:

авелъ

Worttrennung:

авел҄ь

Aussprache:

IPA: […]
Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] männlicher Name; Abel

Beispiele:

[1] „отъ кръве авел҄ѣ правьдънааго· до кръве захариѩ“ (Lk 11,51)[1]

Übersetzungen

Referenzen und weiterführende Informationen:
[1] Slovník nejstarších staroslověnských památek: „авел҄ь“
[1] Elektronický slovník jazyka staroslověnského: „авел҄ь“
[1] Josef Kurz: Slovník jazyka staroslověnského. Lexicon linguae palaeoslovenicae. Band 1 (а – аще), Nakladatelství Československé Akademie Věd, Prag 1958, Seite 4.

Quellen:

  1. ↑ Vatroslav Jagić (Herausgeber): Quattuor evangeliorum Codex glagoliticus olim Zographensis nunc Petropolitanus. Characteribus cyrillicis transcriptum notis criticis prologomenis appendicibus auctum. Weidmannsche Buchhandlung, Berlin 1879 (Internet Archive), Seite 108.